Ahoj, já jsem Madla a nemám problém s alkoholem.


Ilustrační foto

Podle máti jsem alkoholik. Podle kamarádů neumím pít a prdlajs vydržím. Všechno je relativní. My Češi jsme národ, co má rád alkohol. Jedu teď noční tramvají a kdo tu přímo nepopíjí, ten jede alespoň s nějakým tím promile v krvi. Jsem alkoholik? Řeším svoje problémy tím, že je krátkodobě rozpustím v nějaké lihovině? A je to vůbec špatně?

Neopovrhuju lidmi, co jsou abstinenti, ale za mě alkohol k životu prostě patří. Dát si pivko na zahrádce za parného odpoledne. Na horách svařák na zahřátí. Nalít si sklenici vína po úmorném dni v práci. Nebo dvě. Uvolnit se alkoholem, když potřebuju ztratit přirozený ostych a zábrany v komunikaci s opačným pohlavím. Zvlášť, když mi na tom rozhovoru záleží…

Problém je jen v množství. Říct si dost, lepší už to nebude. Na tom pořád se střídavými úspěchy a neúspěchy pracuju.

Mám rána, kdy si říkám, že už nikdy nebudu pít a moc dobře vím, že to nemyslím vážně. Mám jednou za čas mezery ve vzpomínkách na předchozí večer a dost často lituju toho, co jsem pod vlivem alkoholu udělala. Ale tím, že člověk občas klopýtne, je právě člověkem. Někdy se poučí, někdy nastartuje řetězec událostí, na který by ve střízlivém stavu neměl odvahu. Někdy zažije dokonalou noc.

Je alkohol špatný? Je možné, že ano. Ale co není špatné? Tučná jídla? Kouření? Stres? Sociální sítě? Něco špatného se najde na všem, ale k životu to podle mě patří.

Takže jsem možná podle něčích kritérií alkoholik, ale nestydím se za to.

Knihožrout, seriálový maniak, milovnice procházek, ponocování a Twitteru maskující se za prodavačku v IKEA.

Předchozí článek

Islandský Mácha