Všude se dnes píše o běhání. Nechceme zůstat pozadu, ale zároveň nechceme jen tak zapadnout mezi ostatní. Slibujeme tedy, že v našem seriálu o běhu najdete to, co byste marně hledali někde jinde.

Bábi mi vyprala a vyžehlila všechny košile – prý to dělá ráda a já jí to věřím, navíc na pračce znám jeden program, aviváž je pro mě cizí slovo a žehlit vůbec neumím. Košile si dávám na ramínka, jednu po druhé je umísťuju na věšák… najednou mě tak strašně bodne v kříži, až se mi před očima mihne ta středověká iluminace, jak Boleslav u kostela bodá do zad svatýho Václava. Po procitnutí z mdlob do sebe házím dva brufeny a chvíli na to v lékárně pořizuju léčivý, hřejivý náplasti s kofeinem a chilli. Bolest mě opouští až tři dny nato.

Uvědomuju si, že když po letech nezačnu praktikovat pohyb, tak skončím v bolestech a s hrbem jako ten zvoník u Matky Boží a to bych teda celkem nerad.

S kamarádem v baru u dietní koly nacházíme shodu v problému a jako východisko nás napadá, že spolu začneme běhat, následně se poplácáme po zádech, že máme čím dál blbější nápady a domluvíme se na tom, že si aspoň seženeme vhodnou obuv. Jeden z nás to komentuje slovy “Boty za litr, nic jinýho k tomu není potřeba.” Po třinácti dietních kolách a pěti kapíčkách s vodou nad ránem bar opouštíme. Zářná myšlenka však neopouští nás.

Další den najíždím na heuréku. Do vyhledávače píšu “pánské běžecké boty”. Dávám řazení od nejnižší ceny. Vyskočí na mě kecky s designem jak z pozdních devadesátek, až se skoro divím, že nemají tu blikací patu. Nic, tak jinak. Mrknu na nějaký fóra, na recenze… Ty jo, tyhle mají devět z deseti a jsou fakt krásný, uka cenu! Tři a půl litru?! Haha, zapomeňte, drazí přátelé. Trávím další hodinu brouzdáním a hledáním “hezkých, dle recenzí vysoko hodnocených a laciných bot”. Ten přívlastek “laciných” tam ale nepasuje. Zaškrtávám ty boty za tři a půl.

To je ale teprve začátek.

Klik, klik, enter, hit, v košíku končí i šustka, fleecka, triko, termo triko, kalhoty, termo kalhoty, trenky, termo trenky, kukla, šátek, kraťasy a běžecký ponožky (podle mě obyčejný fusekle, ale tyhle jsou za čtyři kila, tak ty budou běhat samy – beru troje). Do slovníku řadím nový slova jako “HeatGear, GoreTex, QuickDry” a fráze typu “perfektní odvod potu a chladivý efekt”.

Ty jo, oni dělají i závaží na ruce! Půl kila? Kilo? Kilo a půl? Pravděpodobně to po cestě zahodím do pole, ale to dvoukilo je jen o pár kaček dražší…

Vsadím se, že kdyby to tam měli, tak vezmu i běžeckej oblek pro astronauty, protože přece “Co kdybych náhodou chtěl běhat na Marsu?”

Při výběru čelovky zvažuju, že si rovnou coby hardcore run-geek koupím lovecký noční vidění.

Sága pokračuje, když Honza Martínek ve svým  novým sluchátkovým youtube seriálu  doporučuje… wait for it… běžecký sluchátka. Příští týden ve schránce očekávám lísteček z pošty o nezastižení adresáta. Že mám od Honzy ty chytrý švýcarský hodinky, co mi měří dokonce i spánkovou aktivitu a při každým výběhu je mám na ruce, ani zmiňovat nebudu.

Teď chodím pravidlně kolem těch věcí po bytě a každá z nich na mě řve “Hey, Faulenzer, navleč to na sebe a vyraž ausgerechnet teď!” A protože je mi těch prachů, co jsem do vší tý výbavy narval, líto a chci, aby to nepřišlo vniveč, tak to na sebe pravidelně navlíkám a vyrážím. Zatím dávám jen dvakrát třikrát týdně kolem osmi kiláků, ale až nad ránem po večírku objednám to noční vidění, tak to zase určitě posunu o level dál a začnu běhat minimálně půlmaraton. V noci.

 

Půlka autora Mørke Rødkåla, grafický designér, skečnouter.

Další článek

Darknet