„Výslech byl zahájen 12:11 vrchní komisařkou Vibeke Björgen. Vyšetřovaný sobař a losař Håkon Ørjasæter předem odmítl přítomnost svého advokáta,“ pronesla suše směrem k mikrofonu komisařka a začala podrobně zkoumat zevnějšek muže, který ve vyšetřovací místnosti seděl na druhé straně stolu änglalika odjuret.

Ten muž ji od první chvíle něčím přitahoval. Tmavé vlasy místy prokvétaly šedinami stejně jako tváře, které zdobilo něco přesně na hranici mezi strništěm a plnovousem. Vějířky vrásek v koutcích modrých pichlavých očí a rysy ostré jako břitva prozrazovaly dlouhodobý pobyt v oblastech, kde norští chovatele sobů bojují s nepřízní počasí 24 hodin denně 365 dní v roce. I šlachovité tělo napovídalo, že tenhle chlapík se jen tak něčeho nelekne.

Bylo tu ovšem ještě něco kromě té vizáže drsného chlapa. Komisařka si byla téměř jistá, že toho charismatického fešáka odněkud zná.

„Povídejte, pane Ørjasæter,“ pronesla komisařka vlídně k muži, který pro ni rychle přestával být obyčejným vyšetřovaným.

„Řeknu vám do detailů úplně vše, paní komisařko. Jsem připravený maximálně spolupracovat. To, co se stalo,  je hrozné, ale jsem zcela nevinný.“

Jakmile zazněl jeho drsný hlas, ucítila komisařka ten známý pocit v podbřišku. Okamžitě si představila, jak ji ten větrem ošlehaný chlapík drsně objímá a svléká. Ona pak vzápětí přebírá iniciativu a po vášnivém milování ho donutí k přiznání všech otevřených případů, které se jí hromadí na stole. Zároveň ji ten hlas definitivně přesvědčil o tom, že dotyčného zná.

„Miloval jsem svoji manželku. Myslím, že několik let to bylo vzájemné. Pak z její strany přišly první výčitky. Vyčítala mi, když jsem ve velkém začal kupovat losy, neboť jsem tušil, že by to na rozdíl od sobů mohla být výhra. Vyčítala mi, když jsem s kamarády chodil na curling a vracel se nametený. Vyčítala mi, když jsem s kamarády celou polární noc proseděl U Fjordu. Pak jí začaly vadit mé kamarádky: Eldbjørg, Frøydis, Ingebjørg, Åse, Åshild, Finka Mäki, Dánka Mø, švédská dvojčata Agnetha a Anni-Frid…“

„Ty mizero, já už tě naučím respektovat ženy,“ pomyslela si komisařka a shovívavě se na vyslýchaného usmála. Zároveň cítila stále intenzivněji, že se blíží k odhalení toho, odkud muže zná.

„Všechny ty její výstupy jsem zvládal s ledovým klidem; ono to pár kilometrů od polárního kruhu ani jinak nejde.  Ona však s každou novou hádkou byla dopálenější.

,Odcházím k mamince, ´ prohlásila jednoho dne a vypadala přitom opravdu odhodlaně.

,Jen si běž, když nebudu muset jít s tebou,´ odpověděl jsem, uznávám, že ne zrovna vlídně. Když se však vytratila z kuchyně, došlo mi, že tchýně je už půl roku mrtvá.

,Tentokrát se nijak nevymluvíš,´ křikla, když se do kuchyně vrátila s mojí brokovnicí. 

,Půjdeš za maminkou hned po mně,´ zaječela, a než mi vůbec došlo, co se děje, ustřelila si tu svoji, kdysi tak půvabnou, blonďatou hlavu.“

Komisařce náhle zajiskřilo v očích. Najednou zjistila vše, co potřebovala vědět.

„Můžete, prosím, říct šestkrát za sebou: ´Etter destillere´?“ řekla s úsměvem a před nosem vyšetřovaného muže spiklenecky sevřela palec s ukazováčkem a prostředníčkem, jako by v nich držela štamprli s lihovinou…

 

Světoznámý nørský autor detektivek, otec tzv. severské detektivky, což jsou detektivky ze severu v hlavní roli se severskou detektivkou. Vydal již několik desítek tvítů pod nickem @VonWrath, své příběhy ilustruje pod přezdívkou @Radecho.