Z hrdinů se stávají legendy, legendy se mění v mýty a z mýtů se rodí noví hrdinové. Každé plemeno má svého mytického hrdinu, ke kterému  v čase největší krize upíná své myšlenky a naděje, oslavuje jeho skutky a spravuje o nich pokolení za pokolením. Ale jen málokdo tuší, že každý z těchto hrdinů má svou vlastní minulost, která je stejně fascinující, jako jejich činy.

Veškerá možná prvotní rozhořčení nad tím, že třetí část Myší hlídky (byť i sám název tuto návaznost mimo jiné naznačoval) nepokračuje osudy Borise a jeho společníků tam, kde je Zima 1152 zanechala, ale naopak se pouští hlouběji do minulosti za původem bájné zbraně, se rozplynou hned s prvními stránkami. Černá sekera je totiž výrazně odlišná předešlých dvou knih. Nikoli proto, že opouští hlavní dějovou linii i trojici ústředních myšáků, ale protože jejím středobodem tentokrát není žádná postava, ale předmět. Tím se proměňuje nejenom funkce a charakter Černé sekery, ale i samotné vyprávění. Z Černé sekery, která se mění z hrdiny v objekt a z nesmrtelné legendy v pochmurné břímě, se stává katalyzátor událostí, její přítomnost, a vlastně i celá existence, je důležitá především jako prostředek ovlivňující osudy jednotlivých postav.

David Petersen tak opouští svižné tempo předchozích dílů a namísto spiknutí a soubojů s dravci konečně dává prostor hlavně postavám a jejich ideálům. Tomu výrazně napomáhá i skutečnost, že Černá sekera poprvé pracuje s přímým vypravěčem, což jí umožňuje mnohem hlubší vyjádření citů a emocí. Čakanova vnitřní perspektiva a hlavně truchlivé komentáře nad utrženými ranami osudu dokážou ve čtenářích vyvolat soucit i nejedno mrazení v zádech ještě produktivněji (z poznatku nad zajatou vránou mě ještě doteď mrazí), než kterákoli z tragických událostí předešlých částí. Navíc se Peterson tentokrát neomezuje jen na jednu rasu, ale vdechuje duši i všem okolním predátorům. Lasicovité šelmy mají svou důstojnost, považují si veškerého života, čest je pro ně vším, a soucitu a lítosti se čtenář dočká i u mnohem větších lovců.  Svět Myších teritorií najednou není tak černobílý, rozdělený jen na hlodavce a dravce. Jestli se Petersen stejně postaví i k lasičkám v chystané Weasel War of 1149, máme se opravdu na co těšit.

Tam, kde bývá Myší hlídka přirovnávána k Pánovi prstenů, se Černá sekera naopak podobá Hobitovi. A to nejen svou „cestou pro sekeru a zase zpátky“, ale předně výrazným epizodickým vyprávěním, které postavy žene z nebezpečenství do nebezpečenství, od jedné tragédie ke druhé, aby v utržených ranách nalezli své hrdinství, případně je zatratili. Je až s podivem, jak důsledně má Petersen svůj svět promyšlený. Jak každá další kniha rozvíjí té předchozí. Ovlivňuje ji, upevňuje její komplexnost. Nejen že se dozvídáme víc o Čakanovi, který ve skutečnosti není tím, čím se zdál být, a Konrádovi ze Starého Krásnova z Podzimu 1152, co ho vedlo k tomu, aby se stal hlídkařem v ústraní, ale rovněž jsou nám nenápadně odhalovány motivace činů předcházejících (z perspektivy příběhu samozřejmě činů následujících).

Kresbou pak Petersen překonává sám sebe, především v práci s barvami. Zatímco dříve se držel jednotného odstínu, korelujícího s danou roční dobou, tady operuje s celým spektrem barev, které produktivně využívá jak k náhle a nečekané proměně povahy prostru, a že ve Spletitém trnoví se mu to na malém prostoru daří hned několikrát, tak k hlubšímu podtržení emocí. Černá sekera je malou velkou knihou z velkého malého světa. Světa, kterému se dá tak snadno propadnout, ale jen těžko se opouští. Ano, i já už doma s nadšením skládám papírové myšky. Proto nezbývá než doufat, že čtvrté pokračování na sebe nenechá dlouho čekat, a že české vydání povídkového Legends of the Guard nám Comics Centrum nadělí co nejdříve.

Závěrem snad jen drobná rada. Udělejte si z úvodu Terryho Jonese raději doslov. Zbytečně toho vyzrazuje mnoho.

Myší hlídka 3: Černá sekera

Mouse Guard: The Black Axe

Počet stran: 216

Scénář a kresba: David Petersen

Překlad: Jan Kantůrek, Alexandra Niklíčková (překlad písně)

Vydalo Comics Centrum v roce 2017.

Někdejší filmovědec, ex dramaturg Přehlídky netradičního filmu, bývalý komiksák.

Předchozí článek

DRAWER #05