Mysi_hlidka_zima_perex-1

Zima se blíží. Gvendolínina slova ze závěru první Myší hlídky zvěstovala příchod temných časů a krušných chvil, které se společně s prvním sněhem začaly snášet nejen na Hlídku, ale i všechna myší teritoria. Teplé barvy podzimu se tak nadobro utopily v mrazivém zimním chladu, což zavdalo nejen definitivnímu konci kratičkého hlodavčího odpočinku, ale i kompletní proměně celkové atmosféry.

Zatímco v epilogu předešlé knihy sněhové vločky představovaly dočasné vysvobození z žáru bitevní vřavy, v Zimě 1152 se jejich role proměnila ve všudypřítomnou hrozbu. Opojné střídání barevného spektra podzimu nahradila trojice dominantních chladných barev, z nichž každá doprovází jednu dílčí narativní rovinu. Studená modrá (nejčastěji v kombinaci s nachovou) zastupuje vnější svět, monotónní a nehostinnou, mrazivou zhoubu, korelující s divokým bojem proti nelítostným dravcům, tmavě fialová vykresluje podzemní labyrint a tajemství zahalené temnotou, a naproti tomu odměřená hnědá, která sráží Opevněnou Hůrku v područí ozvěn pochybností a předchozích zrad.

Rozdělení vyprávění do tří rovin výrazně pomohlo zvýšit celkovou dynamiku syžetu. Peterson pracuje s důsledným systémem mini cliffhangerů, udržujících v jednotlivých liniích konstantní napětí, které zvolňují pouze působivé dialogy mezi samotnými Hlídkaři a dalšími zvířecími druhy. Dialogy, které konečně dávají nahlédnout hlouběji pod kožichy hrdinů, prozrazujíc mnohé nejen o jejich původu, ale i niterních motivacích. Zejména rozhovory mezi Borisem a Čakanem, které, při své nedořečenosti a náznacích přiživující čtenářovu fantazii, patří k tomu vůbec nejlepšímu, co druhá Myší hlídka nabízí. Neboť právě tady se z té nejjednodušší postavy, nováčka ovládaného spíše okolnostmi než vlastní vůlí, stává ta nejkomplexnější, kulturní hrdina. Veškeré výhrady, které jsem měl vůči první knize a jejímu scénáři, tak nadobro zmizely hluboko pod závojem čerstvého sněhu.

Totožné proměny se dostalo i Petersenově kresbě, kdy prvotní roztomilost vystřídal dospělejší ráz, umožňující plného vyznění emocí, a větší cit pro detaily (co tu ale probůh dělá R2-D2 a Thorovo kladivo?). Rovněž zůstává až s podivem, jak produktivně Petersen dokáže pracovat s barvami, dodat jim potřebných tónů k pozvednutí tíživého ranního rozbřesku, prohloubení truchlivé noci i zvýraznění konkrétních detailů, či jednoduše s jejich pomocí odlišit dílčí linie vyprávění a bezprostředně měnit náladu příběhu.

Častá analogie s Pánem prstenů je v případě Zimy 1152 na místě. Roztržení Justýnovi skupiny nedá nevzpomenout na rozpad Společenstva, putování Temným Vřesovcem s odhalením osudu dávných hrdinů připomene cestu podzemními sluji Morie a doprovodné básně i pění tklivých písní, povznášejících celou myší kulturu, na čtenáře dýchne atmosférou Středozemě. Přesto Myší teritoria nadále zůstávají svébytným světem, okouzlujícím svou aurou povědomosti, tak vzdáleného a přesto nám natolik blízkého univerza. Přiznám se, že jeho kouzlo je natolik opojné, že by mě bavilo jím putovat i v případě, kdyby Hlídkaři pouze cestovali z jednoho města do druhého, bez jakéhokoli dramatického konfliktu. Samozřejmě za doprovodu úžasného překladu Jana Kantůrka.

Velké příběhy nepotřebují velké hrdiny a už vůbec nemusí být určeny velkým čtenářům. Ti z vás, kteří ještě nezačali Myší hlídku číst, je nejvyšší čas. Zimní večery jsou dlouhé a tohle čtení doslova rozehřeje u srdce.

 

Myší hlídka 2: Zima 1152
Mouse Guard: Winter 1152
Počet stran: 192
Scénář a kresba: David Petersen
Překlad: Jan Kantůrek
Vydalo Comics Centrum v roce 2016.

 

Někdejší filmovědec, ex dramaturg Přehlídky netradičního filmu, bývalý komiksák.