Jaký je život na samém konci potravního řetězce? Když nezbývá než doufat, že každý započatý den nebude tím posledním? Příležitost dělá dravce a dravec číhá na každém kroku, proto vznikla myší Hlídka. Kasta oddaných ochránců dohlížejících nejen na bezpečnost zatoulaných jedinců a kupeckých stezek, ale předně na přežití samotné myší kultury. Na této veskrze prosté premise staví David Petersen, scenárista a kreslíř v jedné osobě, dětské fantasy. Fantasy, které učarovalo tisícům čtenářů po celém světě.

Hned zkraje bych měl přiznat, že mi trvalo nebývale dlouho, než jsem Myší hlídku vůbec dočetl. Už jsem se smířil se skutečností, že na rozdíl od ostatních čtu komiksy mnohem déle než beletrii. Zatímco celá řada kreslířů upřednostňuje synekdochické vypouštění pro plynulejší průběh fabule, jiní, ať už na základě scénáře, či odlišných pohnutek, se naopak dožadují plné pozornosti svého čtenáře a předkládají mu skryté odkazy nebo celé informace, které musí rozklíčovat sám. Podrobně analyzovat jednotlivé panely, všímat si detailů, souvislostí. Jakmile tomuto způsobu čtení jeden uvykne, stane se z něj (zlo)zvyk, který je tíživější než železná košile.

Jednotlivými kapitolami Myší hlídky jsem se probíral dlouhé hodiny, mnohem pomaleji, než je mému tempu vlastní. Přitom vzhledem k zacílenosti knihy se narace ubírá tou nejbezpečnější možnou cestou vůbec. Je prostá a jednoduchá, tak, aby jí dokonale rozuměly i děti. A ačkoli tento zdánlivý zádrhel není nijak spjatý s komplikovaným syžetem, stále se týká kresby. Je prostě uhrančivá. Každý druhý panel vydá za samostatný obraz, na nějž se nedá vynadívat. Atypický čtvercový formát s geometricky přesným rozmístěním jednotlivých panelů navíc z každé strany dělá hotovou galerii.

Mysi_hlidka_1
Pečlivost, s jakou Petersen přistupuje k budování myší říše, je patrná z každého propracovaného rámce. I ten nejmenší detail, ať už jde o konkrétní postavu v bitevní vřavě, či spravované oko na plášti, z daného výjevu jasně vystupuje, ne však nijak násilně, nýbrž čistě, intuitivně. Neméně impozantní je i samotný koloring skládající se z teplých barev postupujícího podzimu, korelujících s celkovou atmosférou příběhu. Od úvodní expozice v poklidných odstínech jemně zelené přes pochybami nasycenou žlutou ke kontrastující bouři žhnoucí červeně až po ustupující modř prvního sněhu.

Myší hlídka nezapře svou inspiraci Středozemí a Západozemím, jde si vlastní cestou. Oproti běžným hrdinským fantasy příběhům Petersen dává přednost přirozeným stvořením a dravcům před nadpřirozenými bytostmi. Dal tak vzniknout pohádkovému, leč důvěrně známému světu ukrytému jen kousek pod našima nohama. Světu plnému pozoruhodné fantazie, která však nenarušuje běžné zákony přírody, ale půvabně je rozšiřuje. Tím zdaleka nejpodivnějším prvkem v celé této říši tak zůstává skutečnost, že všechny Petersenovy myši mají oproti těm skutečným o jeden prst méně.

Mysi_hlidka_2
Autorova láska k celému myšímu univerzu je patrná z každé stránky, rámce i věty. To, co začalo několika málo poznámkami (a věřím, že heslo „Nezáleží na tom, s čím bojuješ, ale za co bojuješ!“ bylo jednou z prvních poznámek, neboť působivě prostupuje celou knihou a udává jí směr) na kusu papíru a zběžnými skicami, skončilo mravenčí prací v podobě staveb složitých papírových modelů sloužících jako podklad pro jednotlivé panely a komiksové obálky. Rozmar, který Petersenovi vynesl několik cen Willa Eisnera. Nutno dodat, že české vydání dělá Myší hlídce jenom čest. Jan Kantůrek a jeho kolegové editoři z Comics Centra odvedli mistrnou práci, s důsledností rovnou samotnému autorovi.

O to víc pak zamrzí nedostatky samotného scénáře. Tím nemám na mysli jednoduchý příběh, který je dle mého adekvátní k pohádkové nátuře první knihy, ale absentující motivace konkrétních postav, důvody pro rozrůstající se spiknutí a informace o hierarchii nejen myší říše, ale i Hlídky samé. Tu a tam se sice jen tak mimoděk dočkáme nějakého toho historického poučení, ale i to je příliš zkratkovité a pro kritického čtenáře doufajícího ve funkční svět nedostačující. Takto mu něco chybí, příběh není komplexní. A bohužel to nenapraví ani bohatá příloha s myšími mapičkami a průvodci povoláním či konkrétními městy. Přesto věřím (pevně doufám), že tento nedostatek je výhradou pouze první části a s následující knihou dojde čtenář svého zadostiučinění.

Myší hlídka 1: Podzim 1152
Mouse Guard: Fall 1152
Počet stran: 204
Scénář a kresba: David Petersen
Překlad: Jan Kantůrek
Vydalo Comics Centrum v roce 2016.

Mysi_hlidka_obalka
Někdejší filmovědec, ex dramaturg Přehlídky netradičního filmu, bývalý komiksák.