Líbejte žáby!

 
Grandville_perex2

 

„Tyvole, víš, jak jsem ti posledně vykládal o tom magorovi, co chová žáby?“  řekl po čtvrtém pivu Hubert, kterému nikdo neřekl jinak než Huba.

„Jo, na to se dá dost těžko zapomenout,“ bez většího zájmu řekl Robert, kterému nikdo neřekl jinak než Robert.

„Tyvole, von ten kretén, ten neskutečnej vůl, ty žáby normálně volizuje!“

„Cocococože?!“ zakoktal Robert.

„Tyvole, vony ty žáby v sobě prej maj nějakej halucinogen.“

„To jo, já kdysi četl, že to, že líbáním žáby vznikne princezna, s tímhle nějak souvisí.“

„Tyvole, já to chci zkusit!“

„Kolikátý pivo máš?“

„Tyvole, pátý, ale jsem úplně při smyslech!“

„No já fakt nevím…“

„Tyvole, pojď do toho se mnou!“

„V žádném případě!“

„Tyvole, aspoň jako doprovod!“

Robert nakonec souhlasil a za pár dní toho chovatele skutečně navštívili s připomínkou, že nepůjde o obyčejnou prohlídku.

„Ahoj, já jsem Josef, ale všichni mi říkají Bufo,“ zaskřehotal ten chlapík a Robertovi připadalo, že jeho řeč spíš připomíná skřehotání jeho chovankyň.

„Nejdříve vás provedu, co říkáte?“

Robert souhlasil, Huba už se chtěl rychle líbat s nějakou žábou. Nicméně exkurze přece jen proběhla. Kráčeli místnostmi, které byly spoře osvětlené a bylo v nich výrazné vlhko.

„Tyvole, co tady ty krásný barevný žabky. To už mám halušky?“

„To jsou pralesničky, někdy se jim říká šípové žáby. Každopádně jsou to drahokamy mezi žábami,“ trpělivě vysvětloval Bufo.

„Tyvole, ještě aby po mně některá vystřelila šíp. To by mě dost rozhodilo,“ rozchechtal se Huba.

„V domácím chovu jsou neškodné,“ snažil se být Bufo stále ještě nad věcí.

„Tyvole, ukaž konečně ty krasavice!“ zavelel Huba a Robert měl pocit, že se olízl.

„Zde chovám ropuchy,“ přivedl je Bufo do další místnosti. „Ropuchy obsahují bufotein a to je halucinogen s psychotropními účinky.“

„Můžu si nějakou pochovat?“ zavtipkoval Huba. Bufo, trochu rozpačitě, souhlasil.

Huba vytáhl zterária obří ropuchu a začal na ni mluvit jak nenáviděná teta na čerstvou neteř.

„To je ropucha obrovská, Rhinella marinu,“ hlesl Bufo a snažil se ji vzít Hubovi z rukou.

To ovšem neznal Hubu. Po krátkém žvatlání začal ropuchu olizovat a to tak intenzivně, jak to snad nedělal nikdy s žádnou ženou.

„Přece se nebudu mazlit s nějakou zdechlinkou. Chci pořádnou babu!“

„Tyvole, to je záhul!“ byla jeho poslední slova. Pak se sesunul k zemi a žába to dost nehezky okomentovala.

„Hrozí mu zástava srdce!“ lamentoval Bufo. „Tyhle obří ropuchy totiž obsahují steroidní alkaloid bufotoxin, který může vyvolat infarkt!“

„Musíme zavolat záchranku!“ snažil se Robert držet při smyslech.

„Vždyť mi to tu zavřou, můj život skonči!“ brečel Bufo.

Robert kašlal na jeho nářky a rychle vytočil 155. Huba byl magor, ale za ta léta mu prostě přirostl k srdci.

Záchranka dorazila během několika minut. Po letmé prohlídce (terária s žábami kupodivu nikdo nekomentoval) připravili defibrilátor a pokoušeli se probudit Hubovo srdce.

První pokus nevyšel a tak následoval druhý a pak třetí. Bufo brečel kvůli žabám, Robert kvůli Hubovi. Najednou Hubovo srdce naskočilo a ten kretén otevřel oči. Nad sebou spatřil půvabnou lékařku a z jeho úst plných ropušího slizu vypadlo:

„Tyvole, princezna!“

 

Please Don’t try this at home!

 

Horal, snílek, pisálek, generátor prchavých okamžiků, šéfreaktor, spoluautor Vibeke Björgen