Malvína se rozhodla vyrazit do Města. To rozhodnutí ji zprvu nadchlo, ale vzápětí jí způsobilo lehkou závrať. Co si vezme na sebe? Má dostatečně trendy účes? Nepřibrala v poslední době trochu? Má ještě aspoň kousek tamté rtěnky? Má její život smysl?

Když se probrala z mrákot, otevřela skříň a začala s výběrem outfitu. Místnost postupně zaplnily hromádky šatů, sukní, triček, košil, halenek, blůz a dalších svršků. Některé kousky na sebe Malvína oblékla, některé jen tak přiložila k odpovídající části těla, některé rovnou házela za sebe. Když se po dvou hodinách dopracovala k prázdné skříni, zjistila, že prostě nemá co na sebe, sesunula se na hromádku sukní a začala vzlykat.

Pak sáhla po iPhonu, otevřela Twitter a napsala: „Chtěla jsem si ve Městě koupit něco na sebe, ale nemám co na sebe, takže do Města nemůžu.“ První srdíčka jí trochu zvedla náladu, ale ta neměla dlouhého trvání.

Zvedla se a se slzami v očích se přes hromádky oblečení prodrala do kuchyně. Otevřela si sklenici Nutelly a nemilosrdně ji ztrestala. Najednou se jí neuvěřitelně ulevilo a cesta do Města začala znovu získávat jasnější obrysy. Když ovšem odložila sklenici, došlo jí, že v posledních minutách přibrala nejméně pět kilo a opět se rozvzlykala.

Výlet do Města definitivně zavrhla a rozhodla se změnit plán. Otevře si láhev vína a pustí nějaké filmy, ve kterých hrdinky prožívají ještě větší peklo než ona. Inspirována svým oblíbeným bloggerem otevřela láhev Chardonnay a začala vybírat filmy. Když si nalévala třetí sklenici, zjistila náhle, že už jí výlet do Města nepřipadá jako sebevražda, sklenici dopila a plná optimismu vyrazila vstříc dobrodružství.

Když vlak dorazil do Města, pocítila Malvína, jak ji dobrá nálada začíná opouštět. Napravil to cider v nádražním bistru. „Město, bav mě!“ řekla si v duchu Malvína s posledním douškem a vydala se do ulic.

Pak náhle zjistila, že nemá žádný cíl. Jejím cílem bylo Město, ale ve Městě pak najednou nevěděla, co dál. Po chvilce přemýšlení se rozhodla, že bude prostě Městem bloudit jen tak bezcílně. Ten nápad ji uklidnil a oslavila jej sklenicí cideru v nejbližší kavárně.

Pak už jen nasávala atmosféru a vůni města a občas nasávala. V obchůdku s obuví si vyzkoušela několikery lodičky, v papírnictví si koupila tři nové zápisníky, v knihkupectví prolistovala nejnovější román Mørke Rødkåla, v několika obchodech se v kabince vyfotila v nějakém hadříku… 

Vnímala město stále rozmazaněji, ale něco ji občas z kouzelné bezstarostnosti vytrhlo. Po čase si uvědomila, že potkává podezřele velké množství mužů s kočárky. Časem je začala počítat a po neuvěřitelně vysokém čísle najednou dostala strach, že to s pitím přece jen trochu přehnala.

Pokusila se probrat pomocí kávy a energetického drinku, ale ani po tom muži s kočárky z ulic nezmizeli. Všichni byli velmi trendy oblečení a své otcovství dávali najevo s nepřehlédnutelnou okázalostí. 

„Nějaký nový trend?!“ zarazila se Malvína a najednou měla pocit, že ji z bot začíná čouhat sláma a je na ní strašně vidět, že ona prostě není z Města. Po dalším cideru získala odvahu a rozhodla se, že některého z těch tatínků zastaví a zkusí něco zjistit. V zrcadle jedné optiky si ověřila, že nevypadá až tak špatně a odhodlala se k činu.

„Ahoj, můžu se podívat na miminko?“ oslovila prvního muže s kočárkem a zkusila ze sebe dostat několik smyslných gest. „Cože?“ houkl na ni mladý tatínek a sundal si sluchátka. „Chtěla bych se podívat na miminko,“ zopakovala Malvína s o poznání menší jistotou. 

„Děláš si srandu?!“ řekl dost neurvale mladík, ale když viděl vyděšené oči Malvíny, trochu ubral: „Ty jsi asi dlouho nebyla v civilizaci, co?“ Malvína nedokázala ani zavrtět hlavou, natož odpovědět.

„To je přece VinylPod!“ zahlaholil muž s úsměvem, nasadil Malvíně sluchátka, otevřel kočárek a dodal: „Přenosný gramofon.“

Později ve vlaku Malvína otevřela jeden ze zápisníků a k aktuálnímu datu začala psát: „Milý deníčku, nebudeš mi věřit, co se mi dnes stalo…“

 

 

Horal, snílek, pisálek, generátor prchavých okamžiků, šéfreaktor, spoluautor Vibeke Björgen