LasVegasSignA máme skoro jaro.

Zima na vrtu bývá už tradičně o ničem. Je to vcelku logické. Zemědělci neořou ani nemlátí, moc se nestavebňuje a díky krizi je v útlumu kdekdo. Podzimní pneuservis taky nebyl bůhvíco, lidi jsou bez peněz a každý se snaží dojezdit staré zimní gumy až na ráfek.

Servisem sekaček si možná trošku pomůžeme, dali jsme inzerát do místních Timesů a něco se objevilo. Chudák Bobby si to vymrznul v servisu, ale možná se to chytne.

Každopádně jsme se rozhodli vyzkoušet to zase se Sazkou, kterou jsme při našem nástupu na vrt zrušili (šlo hlavně o to, že Sazka se v té době potácela nad propastí bez zjevné budoucnosti).

Takže jsme cinkli do Sazky, za pár dní se nám ozval obchoďák a za dalších pár dní se zastavil. Nadiktoval nám seznam papírů, které máme sehnat (povolení majitele s instalací, výpisy z rejstříků, nájemní smlouvy apod.). Ujistili jsme se, že na počátku už se neskládá desetitisícová kauce, ale že je to teď už jen 3000,-, což jsme teda kvitovali.

Zhruba další měsíc trvalo dodání papírů a sepsání smlouvy (museli jsme si zřídit účet s inkasem u Spořky, jak jsem již krátce zmínil zde). Pak jsem se musel dostavit na půldenní školení do Ostravy (množství všech hazardních Sazkaher mě upřímně zaskočilo) a následně tedy byla schválena montáž všech těch satelitů, modemů, terminálů, tiskáren a reklam.

Asi po týdnu či dvou (“to víte, kalamita, technici jezdí ometat sníh ze satelitních talířů”) konečně přijeli dva technici a pustili se do práce. Na střechu hodili talíř, pak chvilku diskutovali s Bobbym o kabelové trase, než jim konečně došlo, že to povede přesně tudy, kudy to chce Bobby, nebo si to můžou odvézt. Holt tu byli prvně. Ale nakonec všechno ok, vytáhli noutbuk, naštelovali to, nainstalovali terminál, ten si začal stahovat své aktualizace, kluci se sbalili a odjeli s tím, že na aktivaci přijede někdo další. Někdo další přijel druhý den, aktivoval, přivezl manuály, makety losů, cedule s Jágrem, co se na ně píšou džekpoty, a hromadu tiketů. Na dotaz, kde má tu světelnou reklamu, odpověděl, že přijede někdo další a namontuje to. Na dotaz, kde jsou losy, odpověděl, že je do týdne doveze PPL.

Za pár dní přijeli dva kluci a přivezli žlutou světelnou kouli. Vymysleli, jak to zapojit (ano, mluvili s Bobbym) a pak kouli namontovali ven, ať svítí a vábí. Docela jsme se s Bobbym podivovali, že je to už třetí firma, co je u nás kvůli jednoho terminálu. Kluci byli úplně v klidu, řekli nám, že jsou servisní firma a živí se montážemi a následným leštěním žlutých koulí. Čtyři kila za kouli. Hned jsme se s Bobbym shodli, že za čtyři kila bychom koule leštili taky, jebat celou benzinku i s minimální mzdou.

Zastavil se obchoďák ze Sazky, dovezl ještě nějaké papíry. Zjistili jsme, že kauce je ve skutečnosti těch deset tisíc, ale oni si to budou stahovat asi půl roku z tržeb. Tož jsme se nasmáli.

Za další tři dny přijela PPL a přivezla krabici stíracích losů a za další dva dny přijel chlap z další firmy a přivezl taky žlutou světelnou kouli, ale menší, domácí, vnitřní. Ta už byla do zásuvky, takže se to obešlo bez kabelových tras, zato jsme se řechtali asi deset minut a plán založit servisní organizaci pro Sazku byl posunut na vrchol seznamu činností, které budem dělat v případě ropného krachu.

Koupili jsme si navzájem losy za dvacku, vsadili si Keno, sloupec Sportky a dobili si mobily. Po čtrnácti dnech generujeme závratné dvě kila zisku týdně, ale roste to a nemusíme dusit vlastní prachy v dobíjecích kuponech. Ostatně – Las Vegas taky nepostavili za den.

Šéfreaktor

Mediální magnát. Vydávám The Zeitung a točím Tak jde Zeit.