Každý seriozní magazín občas otiskne nějaký otevřený dopis. Obdrželi jsme takový dopis od ministra financí vlády nejmenované středoevropské banánové republiky. Nakonec jsme se rozhodli dát přednost jinému otevřenému dopisu, jehož zveřejnění nám dává větší smysl.

Otevřený dopis s vážnou prosbou

Vážený pane řediteli zoologické zahrady,

obracím se na Vás s prosbou, zda bych u Vás nemohla žít jako jakékoliv zvířátko.

Jsem učenlivá, dobře plavu a ráda skotačím ve vodě, pokud je strom se širšími větvemi, nevadí mi na něm sedět i delší dobu.

Obratně chytám a házím různé předměty, potřebné zvuky bych jistě brzy pochytila. Bez problémů snáším větší chlad i horko, jsem otužilá a netrpím žádnými chorobami.

Nevadilo by mi podstoupit i drobnější úpravy zevnějšku.

V jídle jsem nevybíravá, možná snad tráva, seno a syrové maso by mi moc nešly, ale miluji ovoce a zeleninu. Zbytek by mi jistě naházeli spokojení návštěvníci, neboť bych se snažila být zábavná a roztomilá.

Je pravda, že mám ráda na spaní měkoučké peřinky, ale donesla bych si je z domu, abych nezpůsobila Vaší ZOO zbytečné náklady. Jen by bylo potřeba, abych měla kotec, do kterého by nebylo vidět. O mých peřinkách nemusí návštěvníci nic vědět, aby nepojali nějaké podezření.

Také bych byla vděčná za oddělené místo na vykonávání tělesných potřeb, neboť to by mi bylo před lidmi hanba.

O mzdě neuvažuji. Naopak bych mohla před otvírací hodinou pomáhat ošetřovatelům s rozvozem krmiva nebo čištěním klecí.

Pokud byste se rozhodl přijmout mě do Vaší krásné zoologické zahrady, byla bych šťastná, kdybych se dostala do programu mezinárodní výměny partnerů, tak jak jsem o tom četla v novinách:

„Zahraniční výměnu partnerů pořádají nyní pracovníci ZOO na Svatém Kopečku u Olomouce. Zatímco za samcem Idolem přicestovala koncem února mladičká samička Shakina ze Salzburgu, opačným směrem se zase vydala olomoucká gepardice Anina. Ta by se měla v Rakousku partnersky sblížit s tamním milovníkem Aramisem.“

Ó, to bych moc ráda.

Berte, pane řediteli, prosím, moji nabídku zcela vážně, opravdu bych u vás žila s velkým potěšením.

Jsem zcela schopná přizpůsobit se autoritě nejsilnějšího zvířete ve skupině a konflikty nevyvolávám. Přikládám na sebe telefonní kontakt, abychom si mohli domluvit osobní schůzku, při které byste se mohl rozhodnout, pro jaké zvířátko bych byla nejvhodnější.

Vzhledem k tomu, že mi při poslední návštěvě vinného sklípku začali někteří účastníci zájezdu, na zpáteční cestě, říkat „šelmo“, myslím, že nejsem tak úplně bez šancí.

Předchozí článek

Hazard