Pevně doufám, že nejsem jediný, kdo měl v pojmech polotriko a polokošile alespoň chvíli zmatek. Netušil jsem, zda je mezi polokošilí a polotrikem nějaký rozdíl a zároveň předpokládal, že v obou případech se jedná o nějakého kočkopsa – něco mezi košilí a trikem. Je to samozřejmě (dnes už vím, že samozřejmě) úplně jinak. Polo je tomhle případě vlastné pólo, tedy název prastaré kolektivní hry, ve které se dva týmy jezdců na koních snaží dostat pomocí dlouhé pálky míček do soupeřovy branky.

Pólo údajně vzniklo v Persii už v 6. století př. n. l. Odtud se pak rozšířilo do některých asijských zemí jako sport nejvyšších vrstev. V Indii pólo objevili britští kolonizátoři a díky nim se potom rozšířilo do celého světa. Právě během cesty póla kolem světa začal příběh polokošile, polotrika.

Polotrika Levi’s® z e-shopu jeans.cz

Já mám pojem polokošile spojený ještě s jinou historickou událostí. Kdysi dávno jsem byl na Havlově hře Mlýny v podání divadla Sklep. V jedné scéně shání vojín Maršík košili na rande. Kolega mu říká, že ta, kterou má na sobě, vypadá dobře. Nato si Maršík sundá sako a otočí se s větou: „Nemá záda.“ Obecenstvo samozřejmě vyprskne smíchy a v tom kamarád docela nahlas prohlásí: „Polokošile!“  Následuje další výbuch smíchu a smějí se i někteří „sklepáci“.

Pokud vám připadám na fotce jako někdo, kdo se otáčí na konci módního mola, pak vězte, že je to úplně jinak. Na fotce jsem zachycený při hře s kokršpanělkou Niki; ta se však na snímek nevešla. Ten zvláštní postoj mi ovšem připadal velmi profesionální a nanejvýš vhodný ke zveřejnění v módní rubrice.

Polokošile byly dlouho především čistě bílé. Ve velké míře to souviselo s tím, že je nosili především hráči tenisu a tenis se neoznačuje jako bílý sport jen tak pro nic za nic. Dnes už je spíš problém narazit někde na sněhově bílé polotriko. I v tenise se prosadily barvy. Jedinou výjimkou je Wimbledon, kde je bílá barva striktně vyžadována. Povoleno je pouze deset procent jiné než bílé barvy.

Bílé polotriko Levi’s® z e-shopu jeans.cz 

Polotrika jsou také spojena se jmény dvou slavných tenistů. Prvním je Francouz René Lacoste, jehož příjmení si dnes většina lidí přiřadí spíše k oděvní firmě s aligátorem ve znaku. Aligátor byla tenistova přezdívka a tak se tohle logo na slavná trika dostalo. Dalším tenistou, který se výrazně prosadil v oděvním průmyslu, byl Fred Perry. Ten například třikrát vyhrál Wimbledon a byl téměř osmdesát let posledním Britem, který tento slavný turnaj vyhrál. Fred Perry byl také zajímavý tím, že první tři roky hrál jako amatér. Jeho polotriko nepřineslo nic mimořádně nového, ale velmi rychle se uchytilo mezi britskou mládeží a dnes je spojené s různými subkulturami.

Vlevo polotriko Fred Perry, vpravo polokošile Mørke Rødkål

Značka Fred Perry před pár lety přišla s kolekcemi, které navrhla zpěvačka Amy Winehouse. Spolupráci bohužel ukončila zpěvaččina smrt. Dvě další kolekce se objevily později, kdy již společnost spolupracovala s nadací, která nese zpěvaččino jméno a která pomáhá mladým lidem se závislostí.

Kultovní značka Mørke Rødkål nemá s tenisem společného prakticky nic. To jméno je ovšem čtenářům The Zeitung dostatečně známé. Mørke Rødkål je jeden z nejznámějších autorů severských detektivek a čtenáři mají exkluzivní příležitost číst na pokračování jeho severskou detektivku Vibeke Björgen.

Fotografie trika byla pořízena v přírodní památce Malínské meze. Pokud si náhled rozkliknete, můžete v pozadí vidět sněhem pokrytý Kralický Sněžník.

Moje první polotriko bylo bílé a hrával jsem v něm tenis. Vlastně nebylo tak úplně moje, zabavil jsem ho tátovi. Když jsem byl malý kluk, vyrostlo kousek od našeho domu sídliště a na něm asfaltové hřiště. Společně se „sídlišťáky“ jsme tu hráli tenisovou „sídlištní ligu“. Kromě bílého froté polotrika s jakýmsi orlem na srdci jsem tátovi zabavil ještě dřevěnou tenisovou raketu Made in India a vzal si taky na starost archivaci výsledků a pravidelné sestavování žebříčku. S nostalgií vzpomínám na to, jak jsme, kluci základní školou povinní, dokázali sami organizovat turnaje, navzájem si dělat rozhodčí a sběrače a taky třeba přeplést volejbalovou síť na síť tenisovou.

Polotriko Mustang a polotriko Wrangler z e-shopu jeans.cz  

Na závěr ještě jednou k značce Fred Perry. V perexu jsem použil fotografii Al Barra z irsko-americké kapely Dropkick Murphys, která hraje řízný celtic punk. Členy podobných kapel je velmi často možné vidět právě v polotriku této legendární značky. Skladbou The Boys Are Back od Dropkick Murphys bych dnešní povídání uzavřel.

By Alfred NitschOwn work, CC BY-SA 3.0 at, Link

Horal, snílek, pisálek, generátor prchavých okamžiků, šéfreaktor, spoluautor Vibeke Björgen

Předchozí článek

Hra LES, verze 3.1

Další článek

Běžný den, pohádka