Nejlepší příběhy píše sám život. A někdy jsou vážně zábavné. Třeba seznámení je někdy vážně prča.

Můj kamarád Pavel je dobrosrdečný chlap, ale je takového, diplomaticky řečeno, opicoidně-golemovského vzhledu, takže se nedá říct, ze by se po něm ženy zrovna vrhaly. Když mu bylo okolo čtyřiceti, smířil se s tím, že bude navždy sám, a přestal to řešit.

Jednoho dne jel do práce a přehlédl chodce na přechodu. Nechme stranou, jestli se mu tam Jana vrhla sama, nebo koukal po vejrech (každý má svou verzi, když jsou naštvaní), ale skončilo to tak, že za ní s pocitem viny každý den chodil do nemocnice, nosil jí květiny a něco na zub, dokud ji nepustili s krunýřem a sádrou na noze domů. Pak ji vozil po doktorech, chodil nakupovat a voilà – mají spolu tři dcery. Láska na první nabourání.

Donedávna to byl, co se týče seznámení, můj nejoblíbenější příběh. Ale teď mám už asi tři týdny nový.

Bratranec Kurt byl proutník, co před ním neuteklo, to alespoň osahal. A protože on (na rozdíl ode mne) využívá moderních výdobytků i při seznamování, měl rande s dívčinou z Tinderu. V parku. Prý měla málo času, že ještě něco má, takže jen procházka a pak se uvidí. Po seznámení a prvních krůčcích ale špatně šlápla, zlomila si podpatek a plácla sebou do něčeho, co tam nechal pes. Kurt se zachoval jako gentleman, svlékl bundu a nahradil tím její znečištěný kabát a zakryl tím i další nedostatky. Slečna plakala, styděla se, tak ji vzal domů, aby se alespoň trošku upravila. A pak to probíhalo asi následovně:
Takže tam sedím, foukám jí fénem na sukni, aby ji to uschlo, a když vylezla z koupelny v těch mejch teplákách, konstatovala, že tu akci už nestihne.
Takže tohle je, přátelé, láska na první hovno.

A mimochodem – fakt se těším, až ona začne vyprávět svou verzi s tím, že tam to hovno bylo nastražené schválně.

Extrémní redaktor

Čechy Čechy über all... ...cifix.