Vždycky věděli, že ten den jednou přijde. Těšili se, až vyrazí s plnou parádou. Velká a nezapomenutelná jízda. Smrtelníci, střezte se, je tady konečné zúčtování!

 

Když jim před lety nařídili přesedlat z koní na motorky, vůbec neprotestovali. Motorka se vám nikdy nikam nezaběhne, neožírá nikomu trávník a v osudové, dramatické a napjaté chvíli se pod ní neobjeví koblížek. Poslední dobou však měli pocit, že se vedení dočista zbláznilo. Seděli zrovna u piva v jednom zapadlém pajzlu a probírali situaci.

Ten vysoký se zhluboka napil a ostatní tři dělali, že neslyší zvuk tekutiny lijící se na zem. „Četli jste nejnovější oběžník?” zjišťoval. „Motorka prý není dost ekologická. Olej, zplodiny, uhlíková stopa. Benzín teď taky podražil a chtějí snižovat výdaje. A ještě ten nápad s reflexními prvky. Dokud někdo nevynalezne reflexní černou, tak se mnou v tomhle rozhodně nepočítejte,“ máchal rozhořčeně rukou, ve které držel půllitr. „A koukejte, co jsem dostal?“ vyhrnul rukáv a ukázal ostatním nejnovější model iWatch, který mu visel na kostnaté paži. „Prý mám jít s dobou. Ta věc neustále pípá a hlásí, že jsem nesplnil svůj denní počet kroků. A podívejte, teď mi zase něco píše: »Měl byste víc spát. Spánek je zdravý. Alespoň osmihodinový každodenní spánek může pomoci, pokud se třeba snažíte shodit pár kil.« Nespal jsem už několik tisíc let a teď s tím nehodlám začínat! A hubnutí? Dovolte, abych se zasmál.“

„Tvoje problémy bych chtěl mít,“ posteskl si druhý. „Půlka světa drží většinu roku takové diety, že mírka pšenice a tři mírky ječmene pro ně bude jen zlepšení dietního plánu. Navíc na mě začal tlak seshora, že bych měl přijít i s nějakou bezlepkovou variantou…“ Ostatní soucitně pokývali hlavou. „No a pak ty váhy, co mám držet v ruce, až vyjedem. Copak mladý lidi dneska budou vědět, co to je? Zkoušel jsem si to nanečisto před zrcadlem s digitální kuchyňskou váhou, ale nějak to nemá ty správný grády. Spíš lidi vyděsím, když v ruce budu mít kuchařku Magdaleny Dobromily Rettigové,“ odtušil a nabral z misky pár oříšků.

„Poslední dobou je ten nejvyšší hlavně zažranej do ekologie a trvalý udržitelnosti,“ přisadila si slečna, která musela být předobrazem první femme fatale. „Málokterá duše teď skončí v nebi nebo pekle. Takovej hrdina teď zemře v boji, těší se na Valhallu, a šup s ním, zrecyklujem ho a pošlem duši zpět do světa. Říká se tomu, tuším, reinkarnace.“ Všichni souhlasně zabrblali a upili piva. V jukeboxu začala hrát prastará vypalovačka. Slečna vytáhla z pouzdra cigaretu, zapálila si, dlouze potáhla a pokračovala: „Nejdřív mi zabavili plamennej meč. Že jako bezpečnostní riziko. Otevřenej oheň na pracovišti a bůhví, co ještě. Navrhla jsem jim lightsaber. Říkala jsem si, že aspoň stoupnu v očích těch mladejch. Ale teď jsou i proti němu. Že pero je mocnější meče. No, umíte si mě představit, jak jedu kosit hříšníky pérem?“

„Mně zkoušel tajně podstrčit hormony na změnu pohlaví. EU se prý nelíbí, že jsme genderově nevyrovnaní. Chystají se o tom vydat směrnici,“ přisadil si poslední z nich. „Jako by nestačilo, že s příchodem kanalizace a různých vakcín nemám prakticky do čeho píchnout. Proti ženskejm samozřejmě nic nemám,“ opatrně rychle mrknul doprava, kde seděla Ona, „ale když je někdo už takovou dobu chlap, tak si na to prostě zvykne. Moderní svět nám byl svět dlužnej, to vám povídám. Tak zase za tejden na stejnym místě?“ zeptal se.

Souhlasně pokývali hlavami, dopili poslední loky na dně půllitrů. Podívali se kolem sebe, jestli je někdo nesleduje. S největším sebezapřením vytáhli zpod stolu cyklistické helmy, před hospodou vyndali ze stojanů svá kola a jali se šlapat cestu ke konci světa…

„Apocalypse my ass!“ zařval ještě ten nejvyšší z nich do nočního ticha.

 

Knihožrout, seriálový maniak, milovnice procházek, ponocování a Twitteru maskující se za prodavačku v IKEA.

Předchozí článek

KATAKLYZMA 1. díl

Další článek

KATAKLYZMA 2. díl