Do kanceláře ředitele Fyzikálního ústavu Akademie věd vpadl bez zaklepání obrýlený a zadýchaný asistent, chvíli vrávoral u dveří a pak z něj vypadlo: „Pane řediteli, náš zástupce vedoucího pro cílený výzkum zmagořil!“

Oslovený se napřímil ve svém křesle, nasál vzduch, aby zjistil, zda mladý muž není ovlivněn alkoholem, uspokojen zase pohodlně uložil záda a otázal se: „Co přesně si mám představit pod pojmem zmagořil?“

„No, víte, zjistili jsme, že asi před týdnem oblafnul naší přísnou bezpečnostní politiku a podařilo se mu i přes kvalitně nakonfigurovaný firewall připojit na Facebook. A na YouTube. Seznam videí, která zhlédnul, je děsivý.“

„A kurva,“ nevědecky vypadlo z ředitele, „propustíme zodpovědné ajťáky.“
„Už se stalo, pane, ale tím se nic nevyřešilo.“
„Tak mě, hrome, nenapínejte, člověče. Co se tedy tak katastrofického přihodilo?“

„No, dnes ráno dorazil do práce jen v šortkách a tričku s nápisem Zakažme chemtrails a fotkou přeškrtnutého Gatese s injekční stříkačkou v ruce. A před hodinou otevřel okno ve své kanceláři v sedmém patře a prostě z něj vypadl.“

„Do prdele, to jste nemohl říct dřív?“ Šéf se vztyčil v celé své velikosti. „Volejte záchranku a hezky pronto!“ Blýsknul se znalostí cizích jazyků, protože miloval Itálii a capuccino.

„To nebude třeba, pane,“ přikrčil se asistent.

„Chcete říct, že je mrtvý?“ Tak volejte policajty a pohřební službu. Taky pronto!“ Rozkázal a vyrazil ke dveřím, aby na vlastní oči zjistil, jak jeho podřízený dopadl, přestože zákony fyziky dávaly dostatečnou odpověď.

„Myslím, že ani to nebude nutné,“ ošil se asistent.
„Člověče, vy se mi zdáte! Vyklopte fakta, nebo tím oknem proletíte také!“
Mladík ztišil hlas: „Vyskočil z okna, ale nedopadl.“
„Jak nedopadl?“
„Zkrátka zůstal viset,“ pokrčil mládenec rameny.
„Co to znamená – zůstal viset? Co tedy provádí?“ Začínal ztrácet trpělivost ředitel.
„Levituje, pane,“ zašeptal asistent a orosilo se mu čelo.
„Levituje???“
„Jo. Vznáší se patnáct čísel nad zemí a culí se u toho jak panic po prvním orgasmu. A to není nejhorší.“
Ředitel svraštil čelo. „Co může být ještě horšího?“

„Vykřikuje, že Newton byl starý pomatený břídil a kvantoví fyzici jsou prý banda žabařů, kteří nerozeznají protona od kreténa. Už se srocují kolemjdoucí a televizní štáby mají orgasmy také. Před deseti minutami jsem měl hovor až z Ameriky. Volal nějaký Copperfield a chtěl vědět, jak to děláme. On prý k podobnému triku potřebuje kvalitní lana, třicetimetrový jeřáb a podplacené kameramany. Svobodný vysílač jede na plné pecky a redaktor je zřejmě v rauši. Celá alternativní scéna vibruje jak pokažený robertek. Nějaká Loskotová na svém blogu napsala jen – Já vám to říkala! Jakýsi Fillo do éteru tvrdí, že za to může očkování. Co budeme dělat, pane?“

Ředitel se zhroutil do svého křesla a propadl apatii. Hlavou se mu honila spousta kacířských myšlenek. Co když antigravitace fakticky funguje pouze na přání lidské mysli? Co když ti pitomci v CERNu jsou tlupa primitivů a mýlí se? Akademie věd skončí na smetišti dějin a on bude mediálním otloukánkem, což byla jeho nejhorší noční můra. Ne, tak to ani omylem. Narovnal ramena, zatvářil se jako terminátor, ukázal pevnou rukou na dvoudílné okno a zavelel: „Otevřete ho!“

„Pane?“ vyděsil se asistent.

„Nemudrujte a učiňte žádané!“ zvýšil hlas ředitel, povolil si kravatu, vylezl na parapet a se slovy: „já tomu pitomcovi nezvratně vědecky dokážu, že gravitace existuje!“ vypadl z jedenáctého podlaží.

Asistent pohlédl dolů na asfalt, kde se kolem bezvládného těla rozlévala kaluž tmavě červené krve, pokrčil rameny, čímž uznal fakt existence zemské přitažlivosti, potichu zavřel obě okenice a utrousil polohlasem: „Jo, jo, věda vyžaduje oběti.“

Načež se odteleportoval do náruče své milenky, která na něj dychtivě čekala v sedm kilometrů vzdáleném penzionu U zeleného jablka.

 

Jediná pravá brzda českého internetu.

Předchozí článek

Psověci a Člokočkové

Další článek

Hra LES, verze 3.1