Následující text vyšel poprvé v legendárním, kultovním a hlavně tištěném občasníku The Zeitung. Snad zaujme alespoň někoho, kdo tištěný plátek nedržel v ruce.

Každých pět sekund proběhne ve vesmíru (alespoň v té části, ze které přišla relevantní a srozumitelná data) volba královny krásy. Podle posledních výpočtů je velmi pravděpodobné, že uvedená frekvence v nejbližších letech poroste.
Není přitom vůbec jasné, jak má taková královna krásy vlastně vypadat. Vždyť na samotné Zemi byl dlouho problém shodnout se na tom, jak má vypadat krásná pozemšťanka, dokonce byly pochyby o tom, jak má jakákoli pozemšťanka vůbec vypadat.
Krása bývala vždy považována za neměřitelnou veličinu. Popsat krásu pozemšťanky exaktně se dlouho nedařilo. Pak se ale daly dvě chytré hlavy dohromady…

 

Some rights reserved

Následující text byl původně připraven pro některé z prvních čísel v roce 2019. Vypadla nám ovšem reklama největšího světového výrobce laxativ a vomitiv, proto jej uveřejňujeme nyní.

 

Vzorec ženy

 

Dnes je tomu přesně necelé tři roky, co 12.10.2016 vznikl vzorec ženy, označovaný odborníky jako „Vzorec ženy.“ Do toho přelomového okamžiku neměli muži nikdy pořádně jasno v tom, jak vlastně má žena vypadat.

Vkus se přeléval mezi dvěma extrémy spektra, mezi pravěkou Venuší a Twiggy, mezi gotikou a barokem, mezi kostrčí s půlkami a kostrčí bez půlek… Připomeňme si jen pár malířů, kteří ženu viděli tak výrazně odlišně: Rubens, Schiele, Picasso, Lada, Sekora,…

Několikrát se vědci snažili popsat ideální ženu pomocí různých veličin: hledali správný poměr mezi obvodem pasu a boků, v koších spouštěli ženy do vody, aby určili jejich ideální objem, matematicky se snažili popsat ideální rýhu mezi ňadry, v Čechách umělci sdružení kolem ateliéru Jana Soudka, přišli s bizarní myšlenkou, že objem prsu by měl být větší nebo roven objemu hlavy. Ve všech případech se ovšem jednalo o vytržení nějakého parametru ženské krásy z širšího kontextu.

Pak se ovšem objevily pojmy, které s ideálem ženské krásy pěkně zatočily: thigh gap, bikini bridge, ribs and clavicles, bone machine…

O spojení těchto trendů v jeden celek se pokusili dva do té doby nepříliš známí a úspěšní muži. Prvním byl Marcelo Loupatic. Ten postupně proslul jako guru, módní guru a samozvaný módní guru. Druhým vizionářem byl Brahmaputra Chandrasekhar, indický teoretický fyzik. Ten dlouho pracoval v jednom nejmenovaném týmu fyziků na tzv. teorii všeho. Po té, co se zjistilo, že není ani Ind, ani fyzik a to ani teoreticky, sám z týmu dobrovolně odešel a pod oknem výzkumného ústavu jej polomrtvého našel právě Loupatic.

Do práce na „Vzorci ženy“ se pustili ještě na jednotce intenzivní péče. Chandrasekhar navrhl popsat ženu pomocí kuželoseček. Po roce usilovného studia analytické geometrie se oba shodli na tom, že kuželosečky jsou pro jejich záměr zbytečně složité, a rozhodli se použít kombinaci přímek. Po dalším roce studia teorie přímky se mohli konečně pustit do práce.

Some rights reserved

Práci při matematizaci hýždí pomocí obecné rovnice přímky popisuje Loupatic takto: „Nebyla to žádná prdel, ale nakonec se nám to povedlo!“

Jakmile byl výsledný vzorec zveřejněn, nastal nečekaný poprask a okamžitě se objevil vážný problém! Milióny dívek, které na něco takového dlouho netrpělivě čekaly, vzorci prostě nerozuměly. Nedalo se nic dělat, oba vizionáři museli na chvíli zapomenout na své geniální dílo v ryzí podobě a vysvětlit je pomocí několika názorných piktogramů. Nový, jednoznačně definovaný, ideál ženské krásy mohl začít tažení (nejen) světem módy.

Jako všechny nové trendy, měl zpočátku i  „Vzorec ženy“ své odpůrce. Zemědělci a výrobci potravin zaznamenali výrazný pokles svých zisků. Ti nejpružnější však dokázali okamžitě zareagovat a naopak na novém trendu vydělat. Obrovským trhákem například byla pomazánka Nenutella, která byla prodávána v setu se sadou laxativ, vomitiv a nauseativ.

V ČR dobře známá skupina Agrofairtrade tyto látky přímo implementovala do svých potravin. Později se sice zjistilo, že to byl naprosto zbytečný krok, ale to už se podobných praktik chopili další výrobci.

Lékaři byli zprvu velmi kritičtí k zdravotním důsledkům honby za novým ideálem krásy, ale brzy se objevilo několik jeho ryze pozitivních faktorů. Křehké vyznavačky nového trendu byly velmi náchylné k nejrůznějším chorobám. To samozřejmě znamenalo spoustu nové práce pro lékaře všech profesí a také pro farmaceutický průmysl, který v té době zoufale potřeboval nějakou finanční injekci. Obvodní lékař a příležitostný plastický chirurg MUDr. Nepomahač k tomu např. říká: „Kdykoli se u mě objeví mladá dívka daných parametrů s nějakým problémem, hned vím, že „to“ nemá z jídla. Dost to zjednodušilo moji práci.“

Různě vnímali šíření „Vzorce ženy“ filosofové, politologové, básníci a bývalí prezidenti.

Zaznělo například heslo: „Krása z Dachau“. Loupatic na to říká: „Je to neuvěřitelné pohrdání  těmi, kdo hrůzami koncentračního tábora Dachau prošli. Navíc většina žen, které tu byly vězněny, by našemu vzorci díky nadváze nevyhovovaly!“

Jeden nejmenovaný bývalý prezident k tématu prohlásil „Vidím v tom další útok na konzervativní hodnoty.“ Na otázku, zda v tomto případě myslí tou konzervativní hodnotou ženu barokní, gotickou či dokonce Věstonickou venuši, jen povytáhl obočí.  Nejmenovaný bývalý poradce nejmenovaného bývalého prezidenta na všechny otázky odpovídal stručně: „Pan nejmenovaný bývalý prezident má pravdu.“ Jiný bývalý poradce řekl tajemně: “Je to konspirace a inspirace zároveň.“

Také mezi ženami se objevily odpůrkyně „Vzorce ženy“. Několik se jich dokonce začalo sdružovat v různých obskurních spolcích. Nejznámější byla skupina BMI 24. Název narážel na dávno překonaný Body Mass Index a zároveň byl zkratkou názvu Blood and Milk International, kterým se ve světě rozšířilo české „krev a mlíko“.

Žádná z podobných organizací však nemohla dlouho odolávat masivní kampani módních ženských magazínů, které vytušily příležitost, jaká tu dlouho nebyla. Celé věci velmi pomohlo to, že za samotné ženy stále hlasitěji hovořili další a další muži, tedy devět módních návrhářů a jeden osobitý novinář.

Právě tento novinář, A.B.Barshow,  stál za vznikem „Seznamu krvemlékařek.“ Na tomto seznamu se objevilo hned několik žen, které byly svým způsobem slavné, odmítaly se však podvolit diktátu „Vzorce ženy“ a měly tak nežádoucí vliv na ty nejzranitelnější dívky – teenagerky, které získávaly falešný pocit, že žena by měla mít kulatý zadek, oblé boky a další pochybné atributy ženství.

Po zveřejnění seznamu začaly „krvemlékařky“ mizet z veřejného života a vůbec tak nějak mizet. Začala éra „Vzorce ženy“

Na samý závěr si samozřejmě slavný vzorec připomeňme. Z již výše uvedených důvodů si oba vizionáři ženu zjednodušili na dvourozměrný útvar. Pokud takovou ženu v kartézské soustavě souřadnic opatrně položíme na osu x, je jí možné vyjádřit pomocí vzorce:

 

y = Ch .L. 0. π, kde  L je Loupaticovo číslo, Ch Chandrasekharova konstanta 0 je nula π je π

 

Ano, každý, kdo poprvé vzorec uviděl a pochopil, zvolal: „Cože, přímka?“ Přesně tak, v jednoduchosti je přece krása! To platí pro fyzikální vzorce i pro ženskou postavu.

Horal, poeta, popleta, pedagog, zahradník, čajomilec, autor Vibeke Björgen a investigativec.

Předchozí článek

Celozávodní schůze

Další článek

Rozjezd a Závod