Stalo se v noci z 20. na 21. května léta Páně vyššího středního věku. Krátce před půlnocí už všichni slušní lidé spali ve svých postelích. Spali i ti neslušní, ale ne všichni ve svých postelích. A ti, co nespali, dělali to, co právě dělali.

Jakési chvění a neurčité bručení probudilo spící a nespící odtrhlo od právě konaných činností. Lidé vyběhli ze svých příbytků na ulici, na balkón nebo se vyklonili z okna. Hlasitě se dohadovali, co to může být, a ti tupější jen přikyvovali jedněm či druhým teoretikům. Celé to trvalo asi hodinu.

Druhého dne dopoledne bylo na radnici rušno. Místní zastupitelé zahrnuli starostu dotazy na noční dění. Toho ona událost zastihla mimo vlastní postel, a tak byl jedním z těch, kteří v noci zůstali raději skryti. Nyní jen bezmocně krčil rameny a potil se ve sváteční košili s tetováním. Opoziční zastupitelé okamžitě začali požadovat starostovo odstoupení a předčasné volby. To dostalo koaliční zastupitele do varu a poučeni z historie, začali chystat defenestraci.

Když už byl jeden z opozičních zastupitelů na půl cesty z okna ven, vstoupilo do místnosti cosi. Doslova COSI. Došlo k velkému úleku všech přítomných, což vedlo k tomu, že byl opoziční zastupitel puštěn a gravitace dokonala své. Ale to se jako regulérní defenestrace nepočítá. Ostatně stejně spadl do starého kočárku místního bezdomovce, takže se mu nic vážného nestalo. Ono COSI se prohlásilo za zástupce ulic a předkládá zde předmět sporu, jímž je to, kde mají ulice začátek a kde konec.

Zpočátku se takto přely pouze majoritní rovné ulice. Záhy se k nim ale přidaly ulice zahnuté, křivé a křivolaké, stejně jako ulice slepé. Ty první sdružené ve Svazu handicapovaných ulic a druhé v Asociaci nevidomých ulic. Zástupce slepých ulic prohlásil, že oni mají jasno, kde začínají a kde končí, ale jsou solidární s ostatními ulicemi. Chvění a neurčité bručení přecházelo v otřesy, jak se spory ulic stupňovaly. Situace byla stále vážnější. Starosta se odvážil zeptat, proč jsou do tohoto sporu obyvatelé také zataženi. Bylo mu důrazně řečeno, že oni ty ulice takhle postavili, aniž by bylo jasno o jejich začátcích a koncích. Místostarosta podotkl, že jsou ulice číslované, a tak… Nestačil domluvit, protože ho zástupce Svazu handicapovaných ulic chytil pod krkem a zařval: „Určil snad někdo, že ulice budou mít začátek u nejnižších nebo u nejvyšších čísel?“ Na to neměl vyděšený místostarosta odpověď.

Místní zastupitelé poslali hlášení na krajské zastupitelstvo, ale tam měli zcela jiné starosti, takže tento případ založili ad acta do hejtmanovy nové kožené aktovky.

Podsvětí se dlouho drželo stranou, ale když se do sporu vložilo i Bratrstvo temných uliček, došlo ke zhroucení několika domů a značným ztrátám na životech. Jako poslední se přidaly dva mosty přes řeku. Ta měla taky chvíli roupy, ale Matka Příroda jí dala pár facek, a tak proudila dál od začátku ke konci, jak měla určeno.

Dalším a dalším domům se podlamovala kolena, hroutily se k zemi a pohřbívaly nešťastné obyvatele.

Nakonec se zbývající lidé rozhodli, že odejdou. Zůstal pouze bezdomovec s polámaným kočárkem, kterému vzhledem k jeho bytové situaci nic moc nehrozilo.

Role vůdce se zhostil starosta a po boku mu stál onen neregulérně defenestrovaný opoziční zastupitel. Nikdo jiný z místního zastupitelstva nepřežil. V této situaci musely jít stranické rozepře stranou.

Když našli místo vhodné k usazení, začali znovu budovat. Nejprve jen jednoduché dřevěné boudy a jak šel čas, nahrazovaly tato provizorní obydlí pevnější, větší a výstavnější domy. Vždy však bylo dbáno na to, aby veškerá výstavba byla v kruhu. Jakmile byl jeden kruh uzavřen, začalo se s dalším kruhem. Hlavně žádné ulice! Pro jistotu nebyly domy ani číslovány. Každý měl své jméno.

Po mnoha a mnoha letech stál u okna radnice starosta, pravnuk původního starosty, a říkal místostarostovi, pravnukovi původního místostarosty, za přítomnost sekretářky, pravnučky původní sekretářky, jak to jejich město postavené v kruzích krásně vzkvétá a nehrozí mu spor ulic, jak se stalo před lety. Ve dveřích se v té chvíli objevila uklízečka, pravnučka původní uklízečky a později sekretářky, která byla milenkou tehdejšího starosty a prababičkou nynější sekretářky, takže byli všichni příbuzní až na místostarostu, kterému to vyhovovalo, protože nynější sekretářka tak mohla být jeho milenkou. Plácla mokrým hadrem na zem a řekla: „Jen abyste to nezakřikl!“ Starosta jen mávl rukou a kochal se dál pohledem z okna.

Toho dne, krátce před půlnocí už všichni slušní lidé spali ve svých postelích. Spali i ti neslušní, ale ne všichni ve svých postelích. A ti, co nespali, dělali to, co právě dělali. Náhle začalo jakési chvění a neurčité bručení…

Kde kruh začíná a kde končí? Ale to už je jiný příběh.

 

Pilot invalidního vozíku, ragbyový a filmový fanda, náruživý čtenář, trochu frankofil a pozorovatel života bez skrupulí.