Když mi Starý mrzout nabídl funkci šéfredaktora v tomhle proslulém magazínu, docela mě to zaskočilo. The Zeitung byl pro mě při mém vstupu na Twitter fenoménem, který měl svou váhu. Samotný Starý mrzout byl tenkrát pro mě do jisté míry celebritou. Věřím, že čtenáři tuhle poznámku chápou a vnímaji s větším či menším nadhledem.

 

Když jsem kdysi poprvé dostal nabídku ke spolupráci, byla to pro mě velká čest. Těšilo mě, že se mohu podílet na něčem, co má v podtitulu „magazín pro skutečné pseudointelektuály“. Když jsem se dostal na stránky tištěného časopisu, byl jsem už hodně blízko sedmému nebi.

Starý mrzout pak ještě jednou ukázal, že je pozoruhodným „týpkem“. Jeho „Tak jde Zeit“ byl pro mě dalším důkazem toho, že mám tu čest nějakým způsobem spolupracovat s člověkem, který něco umí. Umí zaujmout svým osobitým stylem, svým osobitým projevem. Umí zaujmout něčím, co bych nazval „kousavý humor“. 

Mám po takovém chlapovi převzít vedení Zeitungu?

Chvílemi mi to přišlo absurdní, chvílemi jako zajímavá výzva. Nakonec zvítězila ta výzva, ale do této chvíle z toho nemám dobrý pocit. Cítím se, jako bych měl zaujmout místo někoho nenahraditelného. Mám pocit, jako bych teď najednou měl hrát roli Hercule Poirota místo Davida Sucheta.

Udělal jsem jednu věc, zmínil jsem se o tom doma. „Zeitung? Budeš mít novou hračku. To bude hračka!“ dozvěděl jsem se.

Hračka? To mě zaujalo. Začal jsem nad tímhle pojmem uvažovat. Mám s pojmem hračka spojené různé, i negativní, konotace.

Hračka je například název filmu, ve kterém hrál hlavní roli Pierre Richard. Ten film je označovaný jako „hořká komedie“, ale já mám pocit, že byl jen hořký. Nebráním se tomu, aby se v The Zeitung občas něco hořkého objevilo. Tenhle význam tedy přijímám.

Zjistil jsem, že Hračka je název románu jisté české autorky. Schválně jsem do té knížky nahlédl. Musím říct, a omluvte ten výraz, že je to sračka. Něčemu takovému bych se na tomhle webu rád vyhnul.

V jistém pánském magazínu jsem mnohokrát pročítal rubriku „hračky pro muže“. Proč ne. Takovou rubriku rád zavedu, neboť je spousta pánských hraček, které mi do Zeitungu sedí.

Pojem hračka mám hodně spojený se spoustou zajímavých hororů. V tomhle směru by se mi The Zeitung docela líbil. Černý humor je humorem, který bych na těchto stránkách hodně rád viděl.

Za sebe mohu říct, že tady rozhodně najdete další epizody severské detektivky Vibeke Björgen. Chystáme malou novinku, kromě známých komiksů se zde objeví pár povídek. Některé vyšly v tištěném Zeitungu, některé zatím nebyly zveřejněny nikde.

Mám v plánu pár svých vlastních článků. Všechny by měly odpovídat výše zmíněným plánům.

Teď to hlavní. Chtěl bych vás všechny poprosit, zda byste nechtěli zvážit pozici redaktora magazínu The Zeitung.

Co jako šéfredaktor nabízím? Půl Pullitzerovy dcery! 

Pokud byste nechtěli být přímo redaktory, buďte aspoň příležitostnými přispěvatali, tipaři, zprostředkovateli…

Pojďte z The Zeitung udělat sžíravou, jízlivou, kousavou a sarkastickou panenku.

 

Horal, snílek, pisálek, generátor prchavých okamžiků, šéfreaktor, spoluautor Vibeke Björgen

Předchozí článek

Čerstvý vítr v Zeitungu

Další článek

Pomáhat a chránit