Loď může vyplout. Vyřiďte čtenářům, že Fulci žije!

?

Protože bolševik považoval západní komiks za nevkusné obrázky s velmi stručnými texty oslavujícími zločinnost a, abych ocitoval Lidové noviny z dob tvrdého socialismu, proklamoval, že „americké Comics […] vštěpuje prostým Američanů, že vražda je prosté a přirozené zaměstnání“ (za šťastný nález citovaného článku děkuji manželce), museli jsme si za totality na tuzemském trhu vystačit s československými komiksy, které byly naopak většinově označovány za čtení pro děti. Názor, s nímž se bohužel tu a tam setkáme i dnes. Až konečně po sametové revoluci se český trh otevřel zahraničnímu komiksu, jehož oblibu a vůbec všeobecný zájem o něj výrazně pozvedly především magazíny CREW a XXX Comix – na ten obzvlášť rád vzpomínám, protože přísná trafikantka ho nechtěla prodat nikomu mladšímu osmnácti let a musel jsem k jeho koupi přemlouvat podnapilé štamgasty z vedlejší nádražky.

Nicméně mezi první západní komiksy, které se nám dostaly ještě před zmiňovanými časopisy do rukou, byly „najisto“ vydávané adaptace provázející uvedení hollywoodských blockbusterů do kin. Otrocké přepisy filmových scénářů, které rezignovaly na jakékoli přizpůsobení se odlišné platformě, opovrhovaly jakýmkoli pokusy o invenční adaptování látky do nového média či osvojení si možností jeho dynamického vyprávění a jen slepě, okénko po okénku, sledovaly klíčové momenty svých předobrazů. Což ve mně trvale zanechalo jen čistý odpor vůči komiksovým adaptacím konkrétních filmových titulů a přirozeně se jim dodnes vyhýbám, jak jen to jde. Ovšem některé vyčnívají natolik, že je prostě ignorovat nejde. Jednou z nich je právě adaptace kultovního hororu režiséra Lucia Fulciho Zombi 2 (1979), která je výjimečná hned v několika ohledech zároveň a stojí kvůli ní za to opustit komfortní zónu tuzemských nakladatelství.

?

Zombi 2 (v Itálii byl uveden Romerův Úsvit mrtvých (1978) pod distribučním názvem Zombi a producenti Fulciho filmu se chtěli svézt na jeho kasovním úspěchu, proto ta dvojka v názvu) představuje nejen milník italského hororu, ale také zásadní zlom ve Fulciho kariéře. Právě zde se totiž začal ztotožňovat s jedním  konkrétním žánrem a pěstovat svůj ojedinělý estetický styl, kdy se soudržná narace (a později především časová kontinuita) tříští jen na dílčí momenty a ustupuje ve prospěch důmyslné mizanscény, usilující o vyvolání co možná nejvíc skličujících pocitů. Což společně s otevřeným násilím a výrazným hudebním doprovodem utváří neopakovatelnou sugestivní atmosféru, která dodnes nepřestává udivovat. Ale jak něco takového funkčně přenést na stránky komiksu? Žádnému z Fulciho fanoušků jistě neuniklo, že existuje komiksová adaptace z konce devadesátých let, ve spojitosti s níž se s chválou nikdy nešetřilo, ale vzhledem k velmi limitovanému nákladu byla vždy prakticky nedostupná.

?

Až po téměř dvaceti letech se ji její tvůrci rozhodli aktualizovat (došlo k částečnému přepisu scénáře, přidání barev, dotažení řady linek a rozdělení příběhu do čtyř částí) a vydat pod novým labelem, kalifornským nakladatelstvím Eibon Press (!) a jeho odnoží Fulci Comics, vzniknuvší za účelem, jak už název napovídá, adaptování filmů Lucia Fulciho. A právě série Zombie (v USA byl film uveden pod distribučním názvem Zombie, jen pro úplnost v UK zase jako Zombie Flesh-Eaters) tuto řadu otevírá. Velkou výhrou je už fakt, že oba zakladatelé, spisovatel a scénárista Stephen Romano a magnát z Rotten Cotton Shawn Lewis, zakládali Eibon Press předně z lásky k režisérově díle, a ta je přímo cítit z každé stránky a každého aspektu výsledného produktu. Romano si plně uvědomuje, v čem spočívá Fulciho estetika a ví, které prvky jsou pro adaptování elementární a které by naopak s odlišnými výrazovými prostředky nefungovaly vůbec. Jeho scénář dává jednotlivým postavám zázemí, více se soustřeďuje na samotný příběh, rozšiřuje události, které byly ve filmu pouze naznačeny, a hlavně výrazně posiluje motiv voodoo, obohacený o postavu démonického šamana coby vůdce temného kultu a prapůvodce oživlé smrti (tato postava se měla původně objevit v Romanově nerealizovaném filmovém remaku). Právě tyto změny dovolují vytvořit celistvé vyprávění a propůjčují komiksovému Zombie svébytnou atmosféru. Nadmíru funkční je také rozdělení adaptace do čtyř částí, z nichž každá má ten svůj klíčový moment z filmu, na nějž vždy láká samotná obálka, a každá své vlastní tempo. Čtenáře znalé původního filmu a italského hororu obecně pak jistě potěší i celá řada skrytých vtípků a odkazů napříč jednotlivými částmi.

?

Tam, kde Fulci šokoval diváka naturalistickým násilím, si Romano vystačí s funkčně vystavěnými monology, často korelujícími s děním v jednotlivých okénkách, které obnažují konkrétní postavy a probouzející pocit obdobné agónie, jenž provázel jejich smrt na plátně. Tomu napomáhá i výrazná práce se samotnými tvary rámečků, která nejvíce vynikne v průběhu nechvalně proslulé scény propíchnutí oční bulvy třískou, kdy jsou viněty dynamicky rozděleny do malých (dřevěných) úlomků dohromady tvořících jednu třísku směřující vstříc svému cíli, což z celého momentu dělá stejně působivou atrakci jako ve filmu. Energetická kresba Michaela Brooma a Dereka Rooka pak vzdává skutečný hold De Rossiho filmovým trikům a za pomoci barev Chrise Halla utváří přímo hypnotické stránky zbrocené krví. Naproti tomu pak v závěru čtvrté částí stojí až nepatřičně naddimenzovaná jatka na manhattanské 42. ulici, jakoby uniklé z projekce tamního kina, kterými kreslíř Pat Carbajal udává nejen stylový úvod do následující série, ale i nový estetický směr. Zombie totiž filmovou adaptací nekončí, nýbrž vlastní cestou pokračuje dál. Stává se první ongoing řadou od Eibon Press.

Aby toho nebylo málo, každý sešit je balený do speciálních desek, kartonového obalu podobnému vsádkám na vinylové desky. Kompromis mezi klasickým komiksovým formátem a paperbackovou vazbou, kdy si i sešit můžete vložit do knihovny tak, aby vám jeho hřbet lícoval s ostatními knihami. Jednotlivá balení jsou navíc plná sběratelských karet, nálepek, stylových záložek, s možností podepsaného grafického listu a čtvrté číslo Zombie je navíc k dispozici i ve variantě se soundtrackem na vinylovém singlu. Vše v limitovaném množství, což z každého sešitu dělá atraktivní sběratelský kousek. Enormním krokem vpřed je i ignorování nesmyslného monopolního distribučního systému (veškerá produkce komiksových sešitovek je totiž celosvětově distribuovaná skrze jedinou společnost), který prakticky znemožňuje pod nátlakem neuvěřitelných poplatků přežít jakýmkoli menším sériím, jejichž prodej nepřekročí určitou hranici. Když jsem ještě dělal za pultem obchodu s komiksy, nebylo nic neobvyklého na tom, že se na nás obraceli přímo autoři konkrétních projektů s prosbou, abychom při pravidelných předobjednávkách podpořili nákupem i je. Eibon Press jako vůbec první nakladatelství své komiksy distribuuje výhradně prostřednictvím vlastních stránek a své zákazníky oslovuje pomocí sociálních sítí. A ono to funguje. Bez Previews a jakýchkoli crowdfundingových kampaní se jim za méně než 24 hodin podařilo rozprodat kompletní náklad prvního čísla (nezoufejte, jeho dotisk je stále ještě k dispozici).

Už jen při zběžném listování stránkami Zombie nelze nostalgicky nevzpomínat na všechny ty kouzelné série poctivého brakového hororu, které s příchodem nového milénia prakticky vymizely, a které se právě Eibon Press a pár dalších malých nakladatelství snaží zachovat. Ale hlavně pomáhají znovuobjevit nejméně doceňovaného režiséra vůbec. FULCI LIVES!

Luci Fulci’s Zombie #1-4

Scénář: Stephen Romano (podle původního scénáře Dardana Sacchettiho a Elisy Briganti)

Kresba: Michael Broom, Derek Rook

Vytažení tuší: Derek Rook, Gerry Coffey

Barvy: Fatboy (Chris Hall)

 

Vydalo Eibon Press 2016/2017

 

 

 

 

Někdejší filmovědec, ex dramaturg Přehlídky netradičního filmu, bývalý komiksák.

Předchozí článek

BLBÉ BÁSNĚ