Pondělí

Už mě pěkně serou lidi, které furt něco sere. Třeba...pondělí. Všichni furt nenávidí pondělí. Otravujete s tím tyvole každý boží týden. Každý týden. Znova a znova. Jako by na tom mělo být něco vtipného. A já to nechápu. 

Já když vidím pondělí, tak vidím nejupřímnější den v týdnu. V neděli dáváte na Instagram západ slunce a rodinný výlet, dětské úsměvy, zařezané bikiny a idylku. Ale v pondělí ráno už přiznáte, jak se věci opravdu mají. Že vás nasral manžel a děcka neměly zabalené aktovky. Že kleklo auto, ujel vám bus a venku chcalo. 

A ani v práci od vás při pondělku nikdo nečeká bůhvijaké výkony. Všeobecně se počítá, že to bude stát za pendrek, takže nemusíte divočit. Ve středu už se s váma nikdo mazat nebude.

A pondělí je v podstatě něco jako nový rok, akorát ho máme každý týden. Je to předěl, kdy se nebojíme začínat věci. Od pondělka se nekouří, od pondělka budeme běhat a od pondělka držíme dietu. Pondělí je optimistický předěl. Narozdíl od nedělního večera. V neděli večer si uvědomíte, že týden je pryč a vy jste zase blíže smrti. Ale v pondělí se s tím dá ještě něco dělat.

Pondělí je takový nenápadný dříč. Nemá žádný marketing. Pátek má- jde se pařit. Víkend má- zábava, hurá příšerný víkend s dětma, aktivita, aktivita, aktivita. Pondělí si nikdo nevšímá. Dokonce i většina akcí v supermarketu začíná ve středu. Ale bez pondělka byste si ty pátky tak neužili. 

Pondělí je rovné. Bohatí i chudí začínají stejný cyklus od nuly. Takže - pokud ještě pořád nenávidíte pondělí- problém bude spíš někde u vás.