Ne každý se o víkendu dostane do lesa. Podívejte se na recenzi hry Les 3.1, která vám přinese dokonalou iluzi procházky lesem.

Oproti verzi 3.0 se verze 3.1 dá hrát ve 2 – 6 hráčích. Tato hra je charakteristická svojí bezchybnou grafikou. Vše je nesmírně reálné, perfektně prokreslené, odstínů zelené je tolik, kolik stíhá monitor.

Už úvodní sekvence může přinést patálie, když je nejprve potřeba najít vhodné místo k zaparkování. Na vjezdech lesních cest jsou nečekané překážky, jejichž zdolání nemusí být vždy vítězství pro auto a jeho podvozek. O záludném blátě a hlubokých kalužích ani nemluvě. Zaparkovali jste, zvolíte druh lesa, naklikáte v potřebných předmětech nožík a košíček, pokud hrajete variantu “Na houby” nebo foťák a dalekohled, pokud zvolíte béčko – “Procházka s výhledy”. Rozšíření C “Na lov” jsem nestahovala. Nevyznám se ve zbraních, neumím stavět posedy a příčilo by se mi střílet na zvířata.

My jsme hráli áčko, ale v půlce hry jsem litovala, béčko by bylo lepší. Akorát, kdo si nenakliká foťák hned na začátku, má smůlu, v průběhu hry se k němu už nedostane. Byla to škoda, protože potkat v lese černého čápa je věc vzácná a košíčkem ho nevyfotíte.

Zajímavé jsou možnosti terénu. Od jedničky – vyčištěný les, až po desítku – prales. Zvolili jsme osmičku v domnění, že by to mohlo přinést lepší úlovky hub a tedy více bodů, ale během hry se ukázalo, že to na sběr hub nemá vliv. Z reproduktorů se pouze linulo více zvuků praskajících větviček a křiku sojky.

Jako zvídavá osoba, jsem záměrně odbočovala (pohyb ovládáte šipkami) na travnaté a mechové cestičky. Nedošlo mi ovšem, že tím sobě i spoluhráči uberu body za mokré boty a ponožky. Naklikat si na začátku gumáky nás ani jednoho nenapadlo. Podobné to bylo se svačinou, možností vybrat si z několika druhů svačiny jsme pohrdli, ale kolem sté minuty začala blikat kontrolka “hlad”. Ztracené body jsme dostali pracně zpět až v okamžiku nálezu drobných lesních malin. Po nasbírání tří hrstí kontrolka zhasla.

Vůbec se nám nepodařilo zjistit, kterou klávesou se sbírají houby. Ani po hodině a půl jsme v košíčku neměli zhola nic. Co mi byl platný nález kombinace Shift+M, kterou se staví mraveniště. Sice jsme jich postupně postavili osm, protože se hezky koukalo na to, jak se mravenečci snaží, ale bodů za to moc nebylo a o těch pár jsem stejně přišla, když jsem nepřeskákala podélně po každé vhodné kládě, kterou jsme míjeli. Povedlo se mi to jen u jedné a to bylo málo.

Legrační je ovládání zvířat. Dá se spatřit vysoká, ale my to s těmi praskajícími větvičkami moc nevychytali. Program je v tomhle směru velmi dobře zpracovaný. Pokud děláte velký randál, uslyšíte sotva dusot kopýtek v prudkém úprku. Jelikož jsme měli terén 8, moc jsme svůj pohyb nedokázali utajit.

Volitelné funkce jsou ještě “sběr dřeva” a “sázení mladých stromků”, ale my na to ani moc nekoukali. Spíše jsme se snažili vyřešit nějak ten “sběr hub”, bohužel bez úspěchu.

Pozor, život máte jen jeden a životní síla ubývá s každým klíštětem, kousnutím komára nebo, nedejbože, kousnutím hada. Předposlední stádium je “sotva plete nohama”, potom následuje smrt..

Ani v této verzi nelze zvolit počasí. Hra je omezená na čas 2 hodiny, což se ukázalo jako akorát. Tyhle kratší hry mě baví, přece jen má člověk na práci ještě i jiné věci. Zapomněla jsem na to nejdůležitější – kdo se stává vítězem hry, když se nedají sečíst body za houby. To je jednoduché. Vyhraje ten, kdo najde cestu z lesa. V případě, že se to podaří všem, vítězí ten, kdo je nejblíž autu.

Předchozí článek

Vědecký experiment