Achtung, po delší době zase sportung!

Nedávno jsem si s nadšením přečetl článek o nevidomých hráčích baseballu na Kubě. Hráči s různým stádiem slepoty společně s vidícími hráči s brýlemi slepotu evokujícími, se bezhlavě vrhali po míčku s rolničkou, zatímco pálkař běžel na metu naváděn tleskáním pomocníka. Každé dosažení jakékoliv mety bylo mohutně oslavováno, stejně tak i zachycení míče. Z videa bylo cítit jejich neskutečnou radost ze hry.

Článek mne zaujal hlavně proto, že jsem býval aktivním hráčem baseballu a dodnes se pravidelně jednou do roka účastním turnaje „Oldstarsgame“. Ta čirá radost ze hry oněch Kubánců mne nabudila a pravděpodobně i všechny mé bývalé spoluhráče a spoluhráčky, kterým jsem odeslal odkaz. Netrvalo dlouho a přišel svolávací e-mil od Beduína: „Velbloudi“ (Camels Rožnov) jsou přihlášeni na turnaj!

Ihned byla svolána organizační porada, kde se projednalo, kdo může a kdo má jaké vybavení atd. Všichni byli nabuzení, někteří dokonce chtěli i trénovat, nálada jako bychom přestali hrát minulý měsíc. Vše domluveno, tým 40+ sestaven, jdeme na to!

Průběh turnaje na jedničku, nálada mužstva bojovná až euforická, dokonce i vyhrané zápasy. U mne neskutečná radost ze hry a myslím si, že u všech. Co na tom, že někteří nedohráli nebo byli na druhý den hospitalizováni, či dodnes nemůžou pořádně chodit, ta čirá radost ze hry se bude dlouho držet.

Nezaujatý divák naší hry či čtenář může mít pocit stejný jako já při sledování kubánských hráčů a zatouží si znovu zažít radost ze hry. Nemusí jít ani o baseball a v podstatě nemusí jít ani o sport. Lidi nebojte se a jděte do toho. Být „nevidomým věkem“ neznamená, že si nemůžete hrát.

 

Předchozí článek

Wanted Dead or Alive