ewingTakže je říjen a jsme pořád tady. Co se stalo?

Poté, co jsme v červenci poslali výpověď a chystali se zvednout kotvy, se skoro tři týdny vůbec nic nedělo. Majitelé nereagovali, neřešily se organizační věci typu co se skladovými zásobami apod. Až v půlce srpna se ozval Velkomožný, že se plánuje prodej celé jejich firmy a jestli bychom nebyli ochotni posečkat tak do půlky září, než proběhnou všechna jednání s potenciálním novým majitelem. A taky, že nový vlastník hodlá nastavit podmínky pro nájemce jinak a že by to možná mohlo být pro nás zajímavé. Tak jsme mu řekli, že teda můžeme ještě vydržet, ale pouze za předpokladu, že nám odpustí aspoň nájem a frenšízu a zjistí, co má nový majitel za lubem.

Za dva dny zavolal a začal slovy “no, my bychom vám mohli od října nabídnout”, což byla nepříliš překvapivá známka toho, že Velkomožní chlapci zůstávají ve hře, pouze kdesi na Britských panenských ostrovech si dva Rusové vymění kufříky s akciema a kešem a život půjde dál.

No ale každopádně navržená změna pravidel nebyla nezajímavá. Namísto provize z prodaného litru, jejíž výše byla krutě ovlivněna jejich katastrofální cenovou politikou (byli jsme dva roky bezkonkurenčně nejdražší pumpa v okruhu 20km a výtoče tím pádem o ničem) nám budou posílat pravidelně stejnou částku, zruší se frenšíza a nebudou nám ukusovat nic z našeho shopu. Takové řešení nám jednak přinese nějakou tu kačku navíc, druhak je díky pravidelné částce šance přežít zimu, která nám vloni málem zlomila vaz. Nechyběl samozřejmě slib lepší cenotvorby, ale slibů už jsme slyšeli dost (LPG, nový kompresor, nový stojan, nový vysavač), takže to jsme vzali s rezervou.

Možná to bylo tím, že jsme vzhledem k podané výpovědi jednali celkem uvolněně formou “my jdeme pryč a jestli nás chcete, snažte se vy”, možná to tím nebylo, ale Velkomožný přifrčel ještě před koncem srpna s dodatkem smlouvy a nové podmínky navrhl již od září (asi by pro ně nebylo snadné najít rychle podobné magory, kteří by to vzali po nás.) Tak jsme si plácli a jsme tu.

Nedá se říct, že by se v září něco změnilo. Dokonce jsme zapochybovali, zda vůbec k nějakému prodeji došlo, ale vlastně nám to mohlo být jedno. Až později nám docvaklo, že ta “fúze” nebo co to vlastně bylo, pravděpodobně souvisí s nově zavedenými kaucemi pro distributory PHM ve výši 20 miliónů korun, na což naši Velkomožní zřejmě neměli a tak se s někým sčuchli.

Na začátku října se stala věc takřka neuvěřitelná. Snížili nám cenu PHM. Oproti nejbližší konkurenci jsme už jen o 70 haléřů dražší (celé dva roky to bylo 1,70,-), což je podle ohlasů už akceptovatelné i pro lidi, kteří bydlí 200 m od pumpy a za poslední dva roky tu NIKDY netankovali. Snad to vydrží.

Předevčírem taky dorazil jakýsi průzkumník od nového majitele, naši polorozpadlou špeluňku si nafotil, sepsal vybavení, zkontroloval stav, třikrát při tom málem omdlel a odjel s tím, že to bude ještě předmětem dalších jednání ale že se dá počítat s investicemi a rebrandingem na nového majitele. Tož to su zvědav.
A o zatím nejlepší vtip čtvrtého kvartálu se postaral nový pohůnek našeho Velkomožného, který včera zavolal, řka: “Chlapi, potřebuju ten výtoč u vás nějak nakopnout, ať se to zvedne.”
Po dvou letech nejdražších PHM v kraji to chce ten jeliman “nakopnout” během týdne (obecně známý fakt je, že reakce na změnu ceny trvá zhruba dva měsíce). Bobby ho požádal o zaslání padesátimetrového lasa s tím, že zkusíme ty tatrovky odchytávat přímo ze silnice. Pohůnek zavěsil.

Šéfreaktor

Mediální magnát. Vydávám The Zeitung a točím Tak jde Zeit.