19. dubna 1506 – Lisabon – V obrovskou tragédii se zvrhla hádka mezi starokřesťany a novokřesťany v klášteře São Domingos, kam se lidé přišli pomodlit za ukončení sucha a moru, které sužují zemi.
Když král Manuel I. dovolil Židům vyhnaným v roce 1492 ze Španělska zůstat v Portugalsku, pokud konvertují na křesťanskou víru, zřejmě netušil, jakou výbušnou budoucnost si přichystal. Když navíc hrozilo, že mnoho Židů nekonvertuje a zemi opustí a Manuel I. by tak přišel o velkou ekonomicky produktivní sílu, zakázal jim vycestovat a všechny násilně konvertoval královským dekretem. Tím vznikla velká skupina tzv. novokřesťanů. Starokřesťané je ale neuznávali, podezřívali je, že i nadále praktikují víru židovskou a a mezi oběma skupinami docházelo k třenicím i násilným incidentům.
A právě dnes ráno, když se věřící modlili za déšť a konec morové pohromy, několik z nich vidělo podivné světlo vycházející z kříže. Zpráva o zázraku se rychle rozšířila a kostel byl brzy plný lidí. Situace se zkomplikovala v okamžiku, kdy jeden z novokřesťanů zázrak zpochybnil a přítomným starokřesťanům se vysmál. Starokřesťané se na muže vrhli a v následné rvačce zabili. Podle očitých svědků se dav poté vyhrnul z kostela a začal zabíjet všechny novokřesťany, na které narazil, včetně žen a dětí. Na kostelním náměstí postavili starokřesťané hranici a těla svých obětí házeli do ohně. Probíhalo také rabování jejich majetku. Oběťmi tohoto řádění se stali také někteří starokřesťané.
Když už se v podvečer zdálo, že vražedné šílenství pominulo, dominikánští mniši z kláštera São Domingos uspořádali procesí a vyzvali dav, aby zabil „kacíře“ a „vyhladil bezbožnou rasu“, takže se vše rozjelo nanovo a podle našich odhadů bude masakr trvat nejméně další čtyři dny a zůstane po něm 2000-3000 zavražděných.
Král Manuel I. v té době v Lisabonu nebyl. Odjel totiž i se dvorem do Abrantesu, aby se ukryl před morem. A tak mohl začít úřadovat až poté, co masakr skončil.
A úřadoval krutě. 500 výtržníků bylo bez soudu popraveno. Dvěma dominikánským mnichům, kteří výtržníky povzbuzovali, byl odebrán řeholní řád, byli uškrceni a upáleni. Klášter byl na osm let uzavřen a město Lisabon přišlo o důležitá městská práva.
Spousta novokřesťanů po masakru bez ohledu na králův edikt uprchlo do zahraničí.
